Úvodem, Champagne, Údolí Loiry, Cesta do Bretagne, Bretagne, Normandie a sever Francie, Belgie, Závěrem, Fotogalerie
English

   Příjezd k oceánu náležitě oslavujeme společným skokem do vln a poté i šampaňským (no, spíše šumivým vínem). Vždyť je to náš vůbec první kontakt s oceánem.

   Kolem Morbihánské zátoky, ve které je rozházeno plno nádherných a obydlených ostrůvků, pokračujeme do Port Navala. Už zde se přesvědčujeme o členitosti Bretaňského pobřeží. Jelikož jediná možnost, jak pokračovat dále na západ je přes záliv, nasedáme v přístavu na malou bárku a za 120 FF se necháváme převést do Locmariaquer. Slunce se ve vlnách nádherně třpytí a my si vychutnáváme osvěžující plavbu. Prostě idylka.

   Po vylodění sbíráme informace o pozůstatcích keltské kultury, čímž je vlastně Bretagne proslavená. Již v Locmariaqueru objevujeme první dolmen - soustavu kamenných desek, vytvářející jakési úkryty. K mystickým obřadům sloužily tzv. menhiry, různě velké kameny poskládané do pravidelných obrazců. Často se vyskytují i samostatně jako ozdoba zahrádek některých obydlí. Kolem tří velkých menhirových polí (Kerlescan, Kermario, Ménec) projíždíme severně od Carnacu. Kolem nás uhání i turistický motorový vláček, ve Francii hodně populární.

   Ve vesnicích se začínají objevovat ochutnávky „cidre", místního 4% moku z jablka, který je lisován přes slámu. První degustace nás však příliš nezaujme, druhá již je lepší. Cena se pohybuje kolem 15FF za láhev, ale víno je přeci jen víno. Také creperie (francouzské palačínkárny) nezůstávají pozadu a my jsme zvědavi, zda nabízí ty palačinky, které lze sehnat u nás. Po několikadenním váhání je dostáváme k snídani v jedné bretaňské rodině a utvrdili jsme se, že není nad ty naše české.

   Naše cesta dále vede po pobřežích Bretagne. To nejkrásnější - divoké - objevujeme hned na Quiberonu, poloostrovu v jižní části Bretagne, půvabného svými mohutnými skalisky, o něž se tříští studená průzračná voda. Nejvíce se těšíme na Pointe du Raz, nejzápadnější místo naší pouti, kde se konečně obracíme po směru větru. Kromě světelného majáku zde stojí i socha Panny Marie s dítětem v náručí, ke které se vzpíná námořník. Upozorňuje na ztroskotání mnoha lodí o útesy tohoto mysu.

   Odtud míříme na sever přes vnitrozemí. Malebná kopcovitá krajina s typickými bretaňskými vesničkami, kde jakoby se zastavil čas, na nás dělá velmi příjemný dojem. Krásně voní lesy i pastviny, ve kterých protékají zurčivé potůčky. Místní lidé mluví spíše bretaňsky, ale s již naučenými základními frázemi typu „máme malý stan, můžeme zde přespat", nebo „jedeme skrz sever Francie, jsme unavení", uspějeme i zde.

   Z hornatého vnitrozemí sjíždíme k růžovému pobřeží lemovanému růžovými skálami a balvany. V Trégastel-Plage se nalézají bizardní skalnaté útvary, ve kterých si člověk může představit spoustu věcí. Plynule navazuje pobřeží smaragdové se svým nejznámějším mysem Cap Fréhelem, kde žijí kormoráni. Smaragdové pobřeží je zajímavé svými zelenými koberci z rostlin, které pokrývají útesy i kopce, a při přílivu se vše nádherně zelená až k hladině moře. Přístav s vodní elektrárnou v St. Malu láká turisty historickým jádrem města, rybářskými produkty a jedním z největších mořských akvárií (75FF).

   Bretagne je turisticky velmi atraktivní oblast, nechybí zde velké množství turistických center ani různě drahých kempů. Vybíráme samozřejmě ty nejlevnější, státní a s co nejmenším počtem hvězdiček (dvouhvězdičkový municipal cca 45FF za oba a stan). Spaní přímo u oceánu se ani nedá popsat.

  kniha návštěv, odkazy, home

© 2002 Ing. Vladimír Tomáš, optimalizováno pro IE3.0 a vyšší, kódování češtiny Windows-1250

ATLAS.CZ Seznam Centrum Quick OpenDir